V novém domě jsme konečně mohli pořídit dceři kočku

Příběh Rudolfa a Martiny se podobá mnoha dalším: bydleli v pronajatém bytě a paní domácí se chovala velmi autoritativně. A tak si mladí manželé řekli – dost! Sedli nad papír, počítali, přemýšleli a dnes už bydlí i se svou malou dcerou ve vlastním domku, pár kilometrů od krajského města.

Co vás přimělo vyměnit město za venkov, pronajatý byt za vlastní dům? Bylo to jen to nepříjemné chování paní domácí?

„To bylo určitě důležitým impulsem. Dalším byla výše nájmu, která se rovnala dvěma třetinám našich současných splátek hypotéky. Navíc jsme tady našli i vhodné prostředí pro výchovu naší dcery. Je tu blízko k vodě – manžel je vášnivý rybář, pár kroků do lesa, kde se rádi procházíme. A přitom obec má velmi dobré spojení s krajským městem. Pokud zatoužíme po ruchu města, jsme tam za patnáct minut.“

Nepřemýšleli jste někdy o koupi bytu v novostavbě ve městě?

„Přemýšleli. Ale cena takového bytu se rovná ceně námi postaveného domu. To nás odradilo. A ještě navíc takové domy bývají se státní dotací, to znamená, že pozemek, na němž dům stojí, patří státu. A kolem spousta sousedů, s nimiž si nemusíte padnout do noty.“

Co bylo tedy dřív – vlastní pozemek, nebo myšlenka na stavbu domu?

„Nejdřív jsme se rozhodli stavět. A proto jsme koupili pozemek.“

Proč jste se rozhodli pro stavbu na klíč? Přiložit ruku k dílu alespoň v některých fázích stavby vás nelákalo?

„Nejsme ze stavebnictví, každý rozumíme své profesi. Myslíme si, že všechno by měli dělat profesionálové. Stavebními odborníky jsme jen potud, že víme, jaké fáze po sobě následují. Asi bychom dokázali stavbu organizovat po stránce najímání firem, nikoli ovšem stavět vlastníma rukama. Jediné, co jsme si na domě udělali sami, bylo nerezové zábradlí na balkóně. A taky jsem manžela přemluvila, že jsme si sami celý dům vymalovali. Zkrátka hlavním důvodem, proč jsme se rozhodli pro stavbu na klíč, bylo, že přijdeme už k hotovému. Při stavbě svépomocí bychom určitě ještě dnes nebydleli.“

Jakým způsobem jste vybírali firmu, která měla váš sen o vlastním domě splnit?

„Hledali jsme inzeráty stavebních firem, obhlíželi rozestavěné domy po okolí. Od začátku jsme ale chtěli zděný dům.“

Kde jste našli kontakt na Ekonomické stavby? Byla to náhodná volba, nebo výsledek mravenčího hledání?

„Ekonomické stavby jsme si vybrali na základě doporučení od několika lidí, kteří měli se stavbou od nich dobré zkušenosti. A rozhodli jsme se pro ně vlastně hned. I když jsme chvíli váhali, ale hned po první schůzce jsme byli rozhodnuti, že využijeme jejich nabídky. Přesvědčily nás jejich záruky, jako je dodržení pevné ceny stavby, možnost zpětného odkupu, platba po jednotlivých etapách atd.“

Šli jste už na první jednání s konkrétní představou, jak by měl váš dům vypadat, anebo jste vybírali až na místě z katalogu?

„Vybírali jsme z katalogu. Volili jsme podle počtu obyvatel domu i podle ceny. A nechali jsme si poradit i od pracovníků Ekonomických staveb. Vlastně jsme počítali s tím, že si vybereme hotový typový projekt, žádné své představy jsme ani neměli. Jen vnitřní dispozice jsme si nechávali upravit podle našich požadavků – a bylo to zcela zadarmo. Dům má více než sto metrů čtverečných, dispozice 4+2 a garáž. Přesně tak, jak jsme si to představovali.“

Ekonomické stavby nabízejí svým klientům, že za ně vyběhají stavební povolení. Využili jste této nabídky?

„Tohle pro nás bylo opravdu příjemným překvapením, pokud víme, jiné společnosti nic podobného nenabízejí. Nemáme rádi vyřizování na úřadech, a proto jsme této možnosti využili.“

Už jste se zmínili, že splácíte hypotéku. To je tedy způsob, jakým jste stavbu financovali, nebo jste měli k dispozici i jiné cesty?

„V prvopočátku jsme využili překlenovacího úvěru Ekonomických staveb. Dál už jsme zvolili hypotéku. To bylo snad jediné naše jednání na úřadech, respektive v bance. Vyřizovali jsme si ji sami v místě bydliště. V bance nás tam totiž znají a nabídli nám velmi výhodné podmínky. Vše bylo vyřízeno během čtrnácti dnů.“

Jakým tempem stavba vašeho domu probíhala?

„Díky překlenovacímu úvěru začala stavba v podstatě hned. Na podzim roku 2003 byla vybudována základová deska, a když jsme úvěr splatili, pokračovalo se na jaře dál podle harmonogramu. Po jedenácti měsících nám byl hotový dům předán. Snad jediný zádrhel nastal při vybírání okapů – požadovanou barvu měla firma jen ve skladě ve Švédsku. Jelikož jsme čekali už měsíc a dál jsme čekat nechtěli, rozhodli jsme se pro barvu jinou.“

Měli jste třeba při sestavování detailního rozpočtu hned jasno, jaký druh střechy nebo jaký typ obvodového zdiva použít, nebo jste museli své představy měnit podle pokynů odborníků? Nebo pro vás byla rozhodující nižší cena?

„V podstatě jsme měli jasno, měnili jsme jen barvy. Cena nerozhodovala. Nebo spíš jsme vycházeli z toho, že dražší materiál bude kvalitnější a měl by mít delší životnost.“

Sledovali jste, jak váš dům roste i mimo plánované předání jednotlivých etap?

„Ano, manžel jezdil kolem z práce, takže se tam zastavil snad každý den.“

Mají už jednotliví členové rodiny v domě své zamilované místečko?

„Každý si našel své místečko! Společné chvíle trávíme nejraději na terase. Díky velmi dobré práci projektanta nám sem po celý den svítí slunce, což není u okolních domů právě pravidlem. Náš dům je na pozemku umístěn ideálně.“

Takže zpátky do bytu ve městě byste se už vrátit nechtěli?

„Samozřejmě že ne. Tady jsme třeba mohli dceři pořídit kočku, po níž dlouho toužila a kterou jsme v bytě mít odmítali.“

Kdo ale má dům, nemůže nikdy tvrdit, že má vše hotovo. Jaké jsou vaše další plány?

„Letos v létě jsme se snažili dokončit zahradní úpravy kolem domu. Příští rok nás čeká úprava příjezdu zámkovou dlažbou a plot. Plánů máme ještě mnoho.“

 

Potvrzuji svým podpisem souhlas s výše uvedeným článkem a údaji na základě vyplněného dotazníku a souhlasím s užíváním referenčního článku společností Ekonomické stavby s.r.o. pro jejich vlastní potřeby.

 

Zajímavé odkazy